Nejvyšší hora Turecka, pěti-tisícový Ararat, lákal už dlouho. Ale když je v létě málo času a skialpovych výletů není nikdy dost, co to zkusit na lyžích? A když neodradila ani nutnost spaní ve stanu v mínus 18°C, nezbylo než to ve správně namixované skupině z Hodonína, Brna, Vídně a Švýcarska zkusit. Sbalíme lyže a vyrazíme směr Van – s cílem projet místní velikány jako Artos, Nemrut, Suphan a hlavně Ararat. Jak už to bývá, realita byla ještě pestřejší než plán.
Když Trump zaútočil na Irán právě měsíc před plánovaným odletem, vojenská oblast země NATO v okolí Araratu s vrcholem vzdáleným pouhých 15 km od hranic s úhlavním nepřítelem Íránem se zdála nedostižná. Permit se přeze všechno vyřizoval, ale pár dnů před odletem přišla zpráva o ztrátě jedné horolezkyne v okolí vrcholu a uzavirce dokud ji nenajdou. Odlétáme s nadějí že se konflikt nevyostri a pátrání bude ukončeno než se aklimatizujeme na jiných horách…
Přílet do Vanu: první ochutnávka
Po příletu do města Van jsme se rychle naladili na místní rytmus – a hlavně kuchyni. Sdílené masové hody za pár eur nastavily laťku vysoko a bylo jasné, že o gastronomické zážitky nebude nouze.
Artos 3537mnm: pomalu, ale jistě
Budíček v šest, rychlá snídaně a přes menší zpoždění přesun pod horu Artos. Výstup se nesl v poklidném tempu (někteří by řekli až extrémně poklidném), ale o to víc jsme si užili okolní scenérie. Na vrcholu jsme stáli kolem třetí odpoledne a následoval dlouhý sjezd zpět k autu. Večer jsme zakončili přesunem do Tatvanu, kde nás čekal zasloužený odpočinek.
Nemrut: sopka s lázněmi na dohled
Další den patřil sopce Nemrut. Kratší výstup, pohodové tempo a vrchol dosažený kolem poledne. Po návratu jsme si dopřáli turecké lázně – ideální regenerace před dalšími výkony. Kombinace hor a hammamu se ukázala jako jeden z nejlepších nápadů celé akce.
Suphan 4058mnm: král výpravy
Suphan byl jedním z hlavních cílů. Brzký start ještě za tmy se vyplatil – čekal nás dlouhý výstup a ještě delší den. Vrcholu jsme dosáhli mezi 13. a 14. hodinou, odměnou byly výhledy a parádní sjezd. Návrat k autu kolem třetí odpoledne uzavřel jeden z nejnáročnějších, ale nejhezčích dnů.
Když je Ararat zavřený
Původní plán počítal i s Araratem, ten byl ale bohužel uzavřený. Náhradní program nás ale nezklamal – lehčí túra na Nemrutu, návštěva mešity, procházky po nábřeží nebo historické památky v okolí Vanu. Velkým zážitkem byl i arménský kostel na ostrově uprostřed slaného Vanskeho jezera. Velikonočním tradicím bylo taktéž ucineno za dost.
Vítr, mlha a návraty
Další dny ukázaly drsnější tvář místních hor. Na vrcholu Başet Tepesi 3664mnm nás přivítala bílá tma a silný vítr, jindy jsme se museli otočit daleko pod vrcholem. Orientace při sjezdu na fáborky, rychlé rozhodování a respekt k podmínkám byly na denním pořádku. I tak jsme si ale vždy odnesli alespoň část dobrého lyžování.
Odpočinkové vsuvky
Když počasí nepřálo, přišel na řadu „kulturní program“ – hrad, palác Ishak Pasha, místní kuriozity typu domu vzhůru nohama nebo další návštěvy hammamu. Večery patřily jídlu, plánování a postupnému balení.
Poslední oblouky a návrat
Závěr výpravy jsme zakončili v okolí Doğubayazıtu. I přes čerstvé sněžení a silný vítr se podařilo vystoupat na jeden z vrcholů a užít si poslední sjezd. Následovala prohlídka paláce, závěrečná večeře a rozlučkový večírek. Brzké vstávání, balení a přesun na letiště už proběhly v režimu „autopilot“. Let zpět přes Istanbul uzavřel výpravu, na kterou se bude ještě dlouho vzpomínat.
Shrnutí
Turecko nás překvapilo – divokou přírodou, pohostinností i variabilními podmínkami. Skialpově nabízí obrovský potenciál, ale zároveň vyžaduje flexibilitu a ochotu měnit plány. A přesně to z něj dělá ideální destinaci pro dobrodružně laděné výpravy. Kdybychom měli vypíchnout jediné ponaučení? Ne vždy je důležité stát na každém vrcholu. Někdy stačí být na správném místě, ve správnou chvíli – a mít kolem sebe dobrou partu.
Sdílené album google photos.
Fotky na Rajčeti: východní Turecko – skialp 4/2026 – Horolezecký oddíl Hodonín – album na Rajčeti