Horolezecký oddíl v Hodoníně  vznikl  na jaře v roce 1989 jako součást Tělovýchovné jednoty Turist Hodonín  společně s vodáckým oddílem, dnes Raft klubem. Zakládající členové pocházeli z části  z lezců, kteří před tím byli v HO Jiskra St. Město a v HO Lokomotiva Břeclav a z části z členů vodáckého oddílu, kteří lezli na okolních skalách. K zakládajícím členům patřili P. Čupr, J. Motyčka, S. Okénka, J. Churý, L. Raška, Z. Raška, J. Malovec, R. Pazdera, M. Pazderová, M. Staněk, L. Tuček, V. Těthal, J. Vaněk a další. Zakládací listina je ze dne 21.6.1989.

Na podzim přibývají další členové, zejména R. Motyčka, M. Čubík, R. Bezušek. Leze se zejména na skalách ve Chřibech, Pálavě, na Vysočině, Rabštejně atd. V této době R. a J. Motyčkové, společně se  S. Okénkou přelézají tvz. Strechu Slovenska kl.V A 3.  V Tatrách se leze jak v létě, tak i v zimě. V horách se angažují zejména Čupr a Churý, kteří vylezou v lednu 1990 společně s A. Šnajdrem z HO Jiskra St.Město Birkenmajerovu cestu na Slavkovský štít.

Na začátku devadesátých let dochází vlivem ekonomických změn k částečnému útlumu činnosti. V roce 1991 byla postavena  první stabilní umělá stěna na Domě dětí a mládeže, tvz. Kravíně, v Hodoníně.

V této době přichází do oddílu V. Kozlík, J. Klapal.  P. Čupr v roce 1991 leze společně s kamarády  z Tatranské Polianky severní pilíř Predigtstuhlu Nord kl. IV+ a Ascherbrennerovu cestu kl.V na Christaturm ve Wilder Kaiser.

Leze se opět v Tatrách, probíhají soustředění na Rysech a na jaře 1992 na Popradském Plese. Je vylezena Puškášova cesta na Galerii Ganku. V tomto roce jsme navštívili rakouské terény Hohe Wand, Hölental, Peilstein. J. Klapal působí tento rok v Turecku, zde dosahuje oddílový výškový rekord.

V roce 1993 jsou podnikány výstupy v Dolomitech (oblast Selly) čtveřicí R. Motyčka, R. Bezušek,  J. Koliba a St. Okénka. V Dolomitech působí i P.Čupr s hodonínskými rodáky J.Čepilem (HK James T. Polianka) a V. Daňkem (HO Humanita Praha). Vylezou Dibonovu hranu na Cimu grande kl.IV-V, jižní hranu na Sasso de Stria kl. IV a další cesty v oblasti Cingue Torre. J. Klapal, R. Bezušek a P. Čupr s J. Šimaljakem (Čadca) vylezli Centrální zářez na Mandlkogel v oblasti Gosaukammy (Dachstein) kl. IV-V.

  1. Klapal vystupuje na 4 165 m vysoký Džabal Toubkal, nejvyšší vrchol Severní Afriky. V této době je naším členem i Vlado Štrba, dnešní významný slovenský himalájista.

Na podzim tohoto roku do oddílu přichází Kuba Novák a větší skupina lezců kolem Leoše Ulrycha a Haryka Pivky, což do oddílu přináší nový impuls.

Rok 1994 je poznamenán stavbou nové umělé stěny v tělocvičně Základní školy Vančurova. Letní soustředění proběhne na Zamkovského chatě a k nejobtížnějším výstupům tohoto roku patří Cagašíkova cesta na Žlutou stěnu kl.VI, kterou vylezli S. Okénka, R. Motyčka, Haryk Pivka a J. Koliba a cesta Páleniček – Gross kl. VI+ na Široků vežu čtveřice Ulrych, Pivka, Bílek, Bezušek. Nejlepším lezcem oddílu v této době je Haryk Pivka a Leoš Ulrych, který se věnuje spíše skalnímu lezení a ve Chřibech přelézá některé sedmičkové cesty. V oddíle se začíná rozvíjet rekreační skialpinismus, kterému se věnují zejména P. Čupr, R. Pazdera, A. Foltýnová, J. Klapal a R. a J. Motyčkovi. Jsou zlyžovány klasické sjezdy ve Vysokých a Západných Tatrách.

Roku 1995 do oddílu přichází opět noví zájemci o horolezectví J. C. Nešpor, R. Motal, K. Čech a V. Klíger, přesto dochází k částečnému útlumu horolezecké činnosti. Starší členové se věnují spíš výcviku nováčků a skialpinismu.

Probíhají letní a zimní soustředění v Tatrách, jezdí se na Hohe Wand, Hölental. R.Motyčka a R. Bezušek uskutečňují přelez Nové polské cesty v Galerii Ganku kl.VI.

V roce 1996 je dostavěna cvičná lezecká  stěna. K nejlepším lezcům patří R. Motyčka, R. Motal a R. Bezušek. Dobře leze naše mládež, P. Pazdera a R. Sovadina.

O rok později, v roce 1997 vystupuje R. Motal na  Elbrus (5 633 m.n.m.), což je na dlouhou dobu oddílový výškový rekord. Jsou opět přelezeny staré klasiky v Tatrách – Ladový štít, Záp.Lomnica a v zimě na Tupá. Do oddílu přichází Petra Tesařová – Vevina, která bude patřit dlouhodobě k našim nejaktivnějším členům .

V roce 1999 se po delší odmlce znovu objevuje Kuba Novák, který se hodně věnoval lezení na skalkách, zejména ve Chřibech (např.Devizák 9-) a který bude s Vevinou dlouhodobě nejlepší lezec v našem HO.

Vevina v této době leze v Paklenici, Ospu,  Finale ligure a jinde. V Dolomitech vyleze např. Demuthovu hranu na Tre Cime za VII ve stylu RP.

Kuba Novák a Petra Vevina Tesařová jsou i v dalších letech oddílová špička. Lezou jak na skalkách tak v horách. Výčet cest je dlouhý, Kuba Novák leze v Tatrách, Paklenici, Bergelu, Dolomitech (Marmolada – Vivat Gorbi) a v oblasti Mont Blancu. V roce 2004 podniká s P. Krýzem a s P.Gilánim (HO Břeclav) prvovýstup Patagonské léto kl.VII v Záp.Lomnici.

Na poměrně vysoké úrovni leze v této době i Jara Ingr.

V roce 2001 L. Těthal  s J. Čepilem vystupují v Kordillerách (Peru) na vrchol Misti (5 870 m.n.m) a Chachani, vysoké 6 080 m.n.m, což je dodnes oddílový výškový rekord.

Petr Jetelina navštěvuje v roce 2003 Nepál , kde vystupuje na některé pětitisícovky (Kala Patar 5 545 m.n.m.)

V roce 2004 se našim členem stává Pavel Kryze, jehož  první přelez Šepotu květin na Tre Cime, společně s Ricardem Jurečkou, je oceněn ČHS mezi pěti nejlepšími výstupy roku.

Další členové oddílu lezou dle zájmu, na skalkách, v Tatrách a různých alpských skupinách. Část členů se věnuje  skialpinismu, a to v terénech Západných, Vysokých a Nízkých Tater, Malé a Velké Fatry, Hochswabu apod. Mezi nezajímavější sjezdy patří sjezd Vysoké (centrální žlab), Kozí sedlo, Štrbský štít, Grosse Hochswab atd. Při těchto akcích se exponují zejména P. Čupr, J. Čuprová, R. a J. Motyčkovi, Julie Motyčková, A. Foltýnová, V.K. Kozlík a J. Klapal. V roce 2004 P.Čupr a J.Klapal podnikají pokus o zlyžování Elbrusu, přičemž J.Klapal sjíždí na lyžích z 5 400 m.n.m.

V oddíle funguje oddílová horoškola, která se věnuje systematicky výcviku nováčků. Tento výcvik probíhá na umělé stěně, na cvič. skalách i v horách.

Ze zakládajících členů je dosud v oddíle šest. M. Pazderová, L. Těthal a MuDr. M. Staněk, jsou čestní členové  a činnosti v oddíle se věnují  jen nárazově. J.Motyčka – Pepa a  P.Čupr jsou instruktoři ČHS a věnují se výcviku nováčků v horoškole, kde dle potřeby pomáhá i nejstarší člen našeho HO Ruda Pazdera. Všichni se doposud v rámci možností aktivně věnují horolezectví a skialpinismu.

Poznámka: toto je sepsáno podle skrovné dokumentace a mé paměti. Pokud jsem na něco zapomněl, nebo uvedl nepřesně, prosím o opravu.

8.6.2005                                                                                                                                                      Pavel Čupr