Gran Canaria (1/2017)

posted in: Příspěvky | 0

20170124_155733Zlý jazykové tvrdí, že v zimě se má chodit s cepínem po horách. Ale trocha tepla také není k zahození. A tak se nás poskládalo pět, co jsme se vypravili na daleké exotické Kanárské ostrovy, konkrétně na Gran Canaria, převážně za sportovním lezením. CK Wašek svěřila organizaci mě a podle toho to také dopadlo. Dobře. Alespoň myslím. Vrátili jsme se všichni, snad i spokojení a něco málo jsme i vylezli.

Když to vezmu stručně a popořádku, scénář byl už prověřený mimulými výjezdy – levná letenka (tentokrát Eurowings z Vídně), auto z půjčovny, pronajatý byt a 11 dní od příletu po odlet. Různé drobné neduhy ve scénáři nebyly, ale vše se naplánovat nedá.

Lezecky jsem navštívili několik oblastí a skoro všude i lezli. Někdo si psal cesty do deníčku, někdo pokukoval po buldrech, někdo si lezl rekreační klasiku a další se pral s obtížností. Tu s větší či menší odvahou jsme lezli v obtížnostech IV, V, 6a, 6b, jak se kdo cítil. Rozlézali jsme se na severu v oblasti Quintanilla (spíše “lehčí” lezení), dvakrát jsme navštívili asi nejpěknější lezecké oblasti Sorrueda a Fataga. Tři cesty jsme přelezli v Ayaguares (spíše “těžší” lezení). Zajeli jsme i na Costa Ayala, kde nás lákalo lezení na útesech nad mořem. Po zralé úvaze a zvážení schopností jsme však vylezli jen krátkou V+ v blízkosti útesu. Jak nám později potvrdil jeden místňák, klasa je tam hodně tvrdá a nastupuje se ze slanění v dolní části útesů. Tak jsme se přesunuli do údolí Guiniguada, kde jsme zmokli, než jsme došli ke skalám a podruhé ještě v blízké botanické zahradě. Samostatným počinem bylo vylezení na osamělé skalisko (1813 m) tyčící se do výše asi 80 m nad náhorní plošinu cestou nejfrekventovanější Via del alemán, která je sice za 6b, ale v klasickém původním podání V A0. (to A0 jsme poctivě používali). Je to cesta, kde se musí natáhnout 3 poctivé 35m délky. Krom silnějšího větru (a ranního mrazíku) vyšlo suprově počasí a z vrcholu byly úžasné rozhledy. Předposlední den jsme potrápili svalstvo v Barranco Moya, ve velmi pěkném kaňonu s nízkýma, ale pevnýma skalkama. Za lezecky průzkumnou se dá považovat i výprava do NP Tamadaba, kde je i mnoho lezeckých možností a kde lze i kempovat (na povolení).

Kromě lezení jsem se párkrát koupali (i když teploty bychom očekávali vyšší), vylezli jednu krátkou feratku, prošli se po městech, plážových promenádách a nechyběla ani každovečerní FESTA, ovšem v decentnějším podání než při minulé návštěvě ostrovů.

Podrobnější informace vám určitě rádi poskytnou Maja, Marian, Libor nebo Jožka. Dle svých vzpomínek a lezeckého průvodce zapsal Kolda