Když vám zbývá dovolená, máte chuť do lezení a hledáte dobrého parťáka, je Maja ta správná volba. Do lezení má chuť vždycky, volna má dost a navíc je to prima baba. Takže jsme se dohodli rychle. Nikdo další se přidat nechtěl, tak rozhodování, jestli letět na Sardinii nebo vyrazit autem do Slovinska, jsme řešili jen mezi sebou. Rozhodnutí za nás nakonec udělala společnost Ryanair, která v závěru vyčkávání zdražila letenky a tak jsem nachystal svůj VW T5 do podoby kempingového vozu.
Program byl střídavý, od každého trochu, dokonce jsem do něj vpašoval i kousek VHT.
Začali v sobotu jsem na Kotečníku, což jsou skalky se sportovním lezením kousek od Slovinské Celje. Lezení po vápenci v některých sektorech a cestách připomínalo dolní části Pálavy či Moravský kras. Ale našli se i kapsičkoidní sektory a tak navzdory přeháňkám jsme se pár pěkných cest v obtížnosti 5a -5c ponatahovali. Na druháka jsme úspěšně testovali i 6a. Skály jsou otočené na jih, některé sektory jsou dole stíněné vysokými buky. Z malého horolezeckého kempiku (výborné zázemí vč. hospůdky) je to pěšky 15 – 30 minut, jen pravda trochu do kopce.
Protože třetí den v noci zapršelo vydatně, zvedli jsme kotvy a přesunuli se do Julek. Z mladších let jsem pamatoval hezký výstup na Prisojnik oblíbenou cestou přes skalní okno. Zavarovana planinarska poť, jak říkají Slovinci, je spíše jen v několika místech zajištěnou turistickou cestou, nicméně 
chodí se běžně s feratovým vybavením. Počasí se umoudřilo, tak jsme i cosi viděli. Vrcholu jsme dosáhli ve středu, den před tím jsme ovšem museli rozchodit Majiny neduhy dolních končetin krátkým odpoledním aklimatizačním výstupem ve sedla Vršič na Malú Mojstrovku.
Krásným údolím Soče jsme se navečer přesunuli o nějakou stovku km dále a poněkud jižněji. Na další tři noci jsme zakotvili v malém, ale velice přívětivém kempíku ve Vipavě. A protože nedaleko od kempu jsou spousty skal, bylo o dalším programu rozhodnuto jednoznačně. Sektorů na lezení je zde mnoho a další ani nejsou v průvodci popsány. natáhli jsme krásné cesty od 4 až po Majou vybojované 6a.
Zde si vybere a zalozí opravdu každý, i čtyřkař zde má mnoho krásných a dobře odjištěných cest, pětkař tu má ráj a šestkový lezec má z čeho vybírat. bouchači vyšších čísel se tu také nudit nebudou. cesty od 10 m rozlézaček po 30-40 m linie, kdo chce, může zkusit i zdejší vícedélky. vše perfektně odjištěné.Vápenec krásný, drsný, chytovatý, spousta voňaných bylin a krásné výhledy. Pro rekreačního lezce místo, kam se rád vrací. My jsme navíc byli v týdnu, takže v kempu jsme byli buď úplně sami či s jedním karavanem navíc. Na skalách jsme potkali sem tam někoho. Lozili jsme v tričku či bez, ale to v letošním prodlouženém létě nemůže nikoho překvapit.
Protože Slovinci mají debilní a drahý systém dálničních známek, následoval v pátek odpoledne přesun na sedlo Ljubelj v Karavankách na rakouských hranicích. V sobotu jsme se prošli se spoustou dalších výletníků velmi pěkným údolím na chatu na Zelenici. Po malém zpestření krátkou, ale silově vydatnou feratou D/E na Spodnji Plot a posilnění polívkou na chatě, jsme s Mulťákem zamířili na cestu domů. A co nás čekalo doma, to už je jiný příběh …..
Pro vás už jen nabídka vybraných foto od Maji na rajčeti: https://horhod.rajce.idnes.cz/Slovinsko_10_2018/
říjen 2018 Kolda