Byla půlka března a ještě jsme nebyli Kriváni, Velkém, Fatranském. Jsou roky, že tam bývám na pásech třikrát za zimu. Teď ani ani jednou. Takže bylo na čase to napravit. Hradišťská partia mě sice chvilku lámala do Velké Fatry, ale bylo by nás moc, a je to přece o něco dál. Rakousko padlo pro lavinovou čtyřku. Počasí si jeden nevybere. Na Slovensku, po razantní oblevě, přišla fronta s vichřicí a na dolňákách se sněžnou kalamitou. Za těchto okolností odhadnout sněhové podmínky na horách je honička. Víceméně se musí počítat se vším. Ani po prohledání všech možných webů jsem nebyl jistý podmínkama. No – „Buď připraven, vždy připraven“.
Termín se vykrystalizoval na neděli, sestava Iva, Jirka a já, jako čtvrtý se přifařil Kolda. Došla zpráva, že tam někde na M. Fatře bude i Jožo a jeho kámoši.
Z auta ráno posíláme ještě SMS Hradišťákům, že jedeme na Malou Fatru. Ale považuji to spíše za zdvořilost, neb jejich cíl by měla být Krížna na Velké Fatře. Přesný cíl se domlouvá , až v autě. Nakonec to skončí tak , že z jihu na Fatranský Kriváň .
Z Trusalové šlo vyjet ještě nahoru asi 2,5 km. V lese vidím nějakého velkého psa, u velkého auta. Hradišťáci. Nějak změnili plány a místo Križné jsou tady. Parkujeme kousek od nich. Než se přezujeme, oni už razí nahoru. Lyže musí na batohy a vyrážíme taky. Na V.F.K je to něco kolem 1100 výškových metrů. Od samého začátku, jako „nejzkušenější“ uzavírám peleton. Nějak mě to nešlape, ale spíš by mě překvapilo, kdyby šlapalo. Zase tu vyhrávám soutěž o nejstaršího.
Lyže nasazujeme kousek pod Zajacovou. U první otáčky pokračujeme dál Revayovou dolinou, která je pěkně vyšláplá. Na tvrdém podkladě je cca 10 čísel prašanu a postupně ho přibývá. Nějakou shodou okolností se dostávám na první pozici. Za mnou Jirka. Jirka je slušňák, takže slušně požádá, jestli ho nepustím. Takže ze slušnosti ho pouštím. Pak Ivu a Koldu. Mizí ve výšinách. No jo, oni snídali a pojedli v autě, což já jsem nějak nezvládl. Musím za chůze něco zobnout. Řeší to strava horalů, chlebse špekem. Na to narvu nějakou tu chemii v tubě. Ale stejně je nedoženu, až někde v druhé třetině doliny na mě čekají. Díky. Nad lesem do sebe hodím „moravské suši“ – chleba s tlačenkou a dotlačím tu chemii v tubě(musím to spotřebovat, končí tomu záruční lhůta). Vypiju něco čaje a naráz se mě jde nějak dobře. Odbočujeme přes Revayovu muldu, přímo na V.F.K. První půlku vybíhám v pohodě, pak nějak zpomaluju a na vrchol docházím poslední. Pod vrcholem proti nám sjíždí hradištský spolek. Musím uznat, že jejich styl je dokonalý.
Na vrcholu jsme po cca třech hodinách. Jako by to bylo naplánováno, Jožo, s kámošem je tu. Lidi se prostě v horách potkávají. Šel ze Štefanové, přes Stoh a Chleb a to ještě sjeli z pasije někam do Šůtovské doliny. No, vycházeli kolem šesté(?). To my jsme v Hodoníně teprve vstávali.
Na vršku dost fučí, pocitová teplota je nic moc, přidávám si windstoperku a kuklu. Po nějakých 15 minutách se loučíme s Jožem. On jede na opačnou stranu a my Revaykou dole. Nahoře je sníh vyfoukaný jako beton, dost se to tu lyžuje, takže i místy rozježděný. Kde jsou ty doby kdy lanovka z Vrátné nejezdila, na vrcholu byl sem tam někdo a Revayka jak nepopsaný list. Na druhé straně, je to tak často ježděné, že jeden ví, že tam nic nespadne. I když dnes je i tak lavinová jednička. Aspoň tady.
Z doliny ještě krátký výšlap a sjezd a jsme na Chatě pod Chlebom. Hradišťáci – Karel a Petra Nožičkovi, Petr Franta a jejich kámoš jsou tu. Tak to má být, akce má končit někde u piva. Já teda dávám čaj (osud řidiče) a polívku.
Poté dolů Generálem, zkratka lesem, kde jsem brnkl lyží o pařez a liskl sebou. Lyže sundáváme pod Zajacovou. Už mě bolely nohy. Doma jsme kolem osmé.
Na březen sněhu je ještě dost, aspoň na Fatře. Teploty dost dole. Na jarní firn ještě potřeba počkat.
PS . V tom článku vypadám jak hrdina, ale stejně jsem byl nejpomalejší.
Foto na: http://pcupr.rajce.idnes.cz/Krivan_Velky_Fatransky_17.3.2013/
Přidal jsem nějaké fotky od Joža z vrcholu.
Pavel
