V nadpisu zmíněné kopečky leží JZ od Vídně, v sousedství o něco vyššího Schneebergu. Z Hodonína je to 200 km, autem asi 2:40 hod. Oba kopce odděluje sedlo ve výšce 1134 m. Do pohoří Preintaler Berge jsme se vydali prvně, tůry byly vybrané z průvodce. Teda vlastně jsme zkombinovali tůry dvě. Autem se dá dojet na malé parkoviště v údolí Preintal, na jeho samý konec . Nasadit lyže a můžeme šlapat. Nebyli jsme první. Sněhu tak akorát, jen na osluněných svazích by to mohlo být i lepší. Parkoviště má asi 770 m, takže na první z kopců Perschkogel jsme nastoupali poctivých téměř 900 m. Sjezd dolů pod sedlo do výšky cca 1040 m vedl z větší části jakousi řídce porostlou světlinou, kousek vzrostlým lesem, pak dlouhoupasekou a zase lesem.
Po malém posilnění a větším přemlouvání 🙂 lepíme pásy a stoupáme celkem ostře na druhý z vrcholů. O čtvrt na čtyři a po 554 m stoupání jsme nahoře naLahnbergu. Krátký odpočinek unaveným nohám, schovat pásy a zpočátku velmi širokým svahem do výrazného žlabu a jím postupně až k parkovišti. Pominu krátkou terénní vložku dolinou potoka, která do sjezdu rozhodně nepatřila (taky tam kromě jednoho zoufalce před námi asi dlouho nikdo nejel). Celý žlab od vrcholu až po mostek u parkoviště je bratru přes 800 výškových metrů, jen posledních 100 je už po lesní cestě. Škoda, že odpoledne už byl místy sníh ve žlabu otočeném na SSV přemrzlý, kolem poledního to musela být bomba.
Když k těmto pěkným sportovním výkonům připočtete bezvadné počasí s nádhernými výhledy a minimum lidí, můžeme konstatovat velice povedený výlet.
Kolda 9.3.2015
Na fotkách :
Pepa a Jirka přicházejí na Perschkogel
Nádherné výhledy z Perschkogelu
Pepa šlape poslední metry na Lahnberg, vpravo dolů vede sjezd
Pohled na oba kopce z dálky
další fotky na Rajčeti
