Sníh, azuro a nečekané prašanové hody
Vysoké Tatry nás nikdy nepřestanou bavit. Tentokrát jsme vyrazili v sestavě, kterou byste v bivaku nechtěli potkat (protože by vám snědli veškerou čokoládu) – Pavel 1, Pavel 2 a Petra. Naší základnou se stal horský hotel u Popradského plesa, strategické místo pro všechno, co skialpinista k životu potřebuje: postel, pivo a hory hned za dveřmi.
Pátek: Zlomyslná Zlomiskovka
Hned první den nám Tatry ukázaly svou drsnější tvář. Cíl byl jasný – Zlomisková dolina. Jenže místo slibovaných výhledů přišlo husté sněžení, které by se dalo krájet. Viditelnost „na špičky lyží“ nás sice trochu potrápila, ale atmosféra opuštěné zasněžené doliny měla své kouzlo. Byl to ten typ dne, kdy testujete nejen vosk na pásech, ale i odolnost membrán a dobrou náladu týmu.
Sobota: Pohlednice z Koprovského štítu
Sobotní probuzení bylo jako z jiného světa. Po páteční vánici se obloha vyčistila do naprostého azura. Tohle je ten moment, kvůli kterému člověk tahá výstroj do kopce – mrazivý vzduch, slunce v obličeji a křupající sníh.
Vystoupali jsme až na Koprovský štít. Výhledy z vrcholu byly naprosto epické a my jsme si užívali každý výškový metr. Sjezd dolů byl za odměnu; tohle byl ten „katalogový“ skialpinismus, který se vám vypálí do paměti a hřeje vás u srdce ještě týden v práci.
Neděle: Snídaně u Žabích ples
Třetí den, den odjezdu, jsme nechtěli nechat jen tak propadnout. Po vydatné snídani jsme nahodili batohy a vyrazili směrem k Žabím plesům. Počasí se opět rozhodlo pro zimní režim – hustě sněžilo a mokrý sníh sliboval spíše boj o přežití než požitek.
Ale hory nás překvapily! I přes nepřízeň počasí a mokro bylo lyžování překvapivě dobré. Sníh pod lyžemi pěkně držel a my jsme si užili poslední tatranské obloučky dřív, než jsme definitivně zamířili k autu a domů.
Shrnutí:
Tři dny, dva Pavlíci, jedna Petra a hromada zážitků. Od totální mlhy až po vrcholové azuro. Tatry nám opět ukázaly, že i když člověk zmokne a zapadne sněhem, stojí to za to.
Horám zdar a zase příště v plné sestavě!
