Vodní Horská Turistika (VHT)
Bylo nebylo, vydali jsme se jednoho slunečného dne ve složení Kolda, Učitel a Vlasťa do Zlomiskové doliny ve Vysoké Tatře.
Plni optimismusu jsme vyrazili na východ navzdory nepříliš příznivé předpovědi se slovy: „Šak co?“ Cestou jsme spáchali dobrý skutek, protože jsme hodili dvě stopařky do Malé Fatry. Dorazili jsme odpoledne na Šeterebské peleso a pokračovali na chatu u Popradského plesa (luxusní čepovaný nefiltrovaný staropramen). Poté chodníkem podél Ľadového potoka nahoru vpravo, odbočte vlevo, vytáhněte čelovku, hledejte bivak. Nakonec jsme našli tři. Ubytovali jsme se v 1+kk.
Kolda vyšmátral večeřu (poučení dne: když si předvaříte rýžu, vytáhněte ji z mražáku v dostatečném předstihu). Učitel vzal nějaké pivka, tak jsme je lupli a šli spat. Obloha byla hvězdnatá a počasí příjemné.
Druhý den azúro, tak jsme vyrazili pod Ošarpance. Klasické hledání nástupu. Myslím, že Puškáše, kterého jsme chtěli lézt, jsme našli. Než jsme na sebe navěšeli všechny ty krámy, sem tam kaplo. V první délce začalo poprchat. Dopíďalkovali jsme se všichni na první štand a podle přítele včasných ústupů Ruma jsme vyhodnotili další pokračování ve výstupu jako nesmysl. Slaňování z 1. délky za nadávání těch raploidních z nás.
Šli jsme se podívat na plotny na Malém Ošarpanci a zkouknout bivaky. Vtom ukrutné hučení. Zapadli jsme do bivaku právě včas. Přišla fajna bouřka, a tak jsme klepali kosu pod šutrem vyše hodinu. Napadlo i něco krup na pozdější koulovačku. Když bouřka přešla, sestupovali jsme zpátky k bivaku. Těšili jsme se, až si dáme čajos theos, trochu komprimátorů času, počkáme do zítřka a zkusíme případně plotny na Malém Ošarpanci.
Přicházíme k bivaku, z pod něhož vyvěrá potůček. To jsme ještě netušili, že potůček neprotéká pod ním, ale skrz něj. Začalo velké krúcání. Suché zůstalo jenom to, co měli chlapci na sobě, teda ti, co mají nějaký hen ten oný goráč (poučení dne prostřední bivak ve Zlomiskové dolině nebrat – za deště ním protéká voda, vhodný jen v zimě, ten vlevo je relativně suchy i za silného deště).
Začal humorný sestup. Tam, kde byly včera chodníky, byly dneska potoky. Časem jsme přišli na to, že nemá smysl se vodě vyhýbat. Byly zatopené i turistické chodníky. Nástupový chodník se změnil v romantickou bystřinu.
Na Popradském plesu plno, sestup dolů, dole draho, tak jsme dali večeřu a mastili dom. Kolda nás statečně dopravil do našich pelíšků mezi jednou a druhou v noci. Mimochodem, učitel spráskal celé legendární bačovské fazole. Ve Furkotce měli geniálně načepované pivo, takže to nakonec stálo za to. No jo, legrace, humor, zábava – chabá náplast. Lezecky stál výlet za milú rozmilú, ale byl plný silných zážitků, VHT – vodní horská turistika, jak to trefně vystihl Kolda. A moc se nám neposmívejte, ať nemosíme bečat. Tož tak.
Autor: René MV
obrázky bez ladu a skladu nafotili Vlastik a Kolda
Napsat komentář